Freedom is a length of rope. God wants you to hang yourself with it.
Vždycky věř dvěma chlapíkům v chevroletu - pravděpodobně ti zachrání život!

Červen 2011

Den pomocí animací

21. června 2011 v 20:39 | moniq |  Prostě něco
Ahoj, oj, j.
Dnes je den. Den trpaslíků. Den evropské hudby. První letní den. A taky narozeniny jedné nevýznamné holčiny, jejíž blog právě čtete. Blíženco-rak. Flegmatik, ale dokáže se neštvat a vydrží to dlouho. Dokáže nad určitými jedinci mužského pohlaví slintat snad hodiny. A najednou si připadá, že je hrozně stará. 16. Co to sakra je? K vyjádřená mých myšlenkových pochodů mi poslouží několik animací, které jsem si dovolila vypůjčit z Tumblr. So first...










A potom jsem přemýšlela ...
Je to možný?








JAK je to možný?









A přemýšlela dál... a nakonec přišla na to, že onen věk mi asi odpovídá. Co to se mnou udělalo?
















A řekla si ...







A když mi lidi přáli ...








A








A očekávala dárky!









Dostala jsem...
Například výběr do téma týdne!





























Na konci dne si pak připadám ...








A o víkendu...








Ne, jenom si dělám srandu, je mi ŠESTNÁCT ne OSMNÁCT samozřejmě...


















Uf uf, nevěřili byste, o kolik dá víc práce udělat takovej článek, než klasicky napsat pár slov, ještě s večerním zpomaleným netem. Pro vás všechno :D Doufám, že omluvíte přílišný výskyt Jensena, ale on má výraz snad na všechno a všechny jsou nom nom nom!
Mějte se :))

Chuť vesmíru

18. června 2011 v 18:31 | moniq |  Brainstorming
Představte si vesmír. Ty obrázky, na které jste vždy koukali při hodinách prvouky, přírodovědy, případně zeměpisu nebo biologie. Planety naší sluneční soustavy - každá jinak barevná, vidíme je. Ale co víc?
Slunce voní jako připálené palačinky, s trochou citronové polevy. Taková černá díra voní po čerstvě vykopané hlíně a dehtu. Naše okolní planety - jsou zmrzlinový pohár.
Merkur - ona kulička, na povrchu s oříšky a uvnitř lahodně sladká. Venuše je hustě našlehaná šlehačka. Mars? Jahodová zmrzlina s kousky cukrových jahod. Jupiter je meruňková dřeň od maminky, kvůli které se můžete olizovat tři dny. Saturn - křupavý oplatek na vršku. Uran sladký med. A Neptun představuje šmoulovou pro děti.
Pluto byla třešnička, ale bohužel už je snězena. Jaká škoda.
Mějte se a až budete utíkat k ledničce, nezakopněte :D

Jeden klik zde a jeden tam...

14. června 2011 v 18:49 | moniq |  Prostě něco
Ahoj.
Bolí mě ruce z výdrže na hrazdě a zjistila jsem, že už je to dávno, co jsem byla schopna udělat blbej výmyk bez pomoci. Asi mi ztěžknul zadek. Ach jo. :D
Stala jsem se závislou na MasterChefovi a vážně mi hrozí, že zhlédnu 13 dílů za tři dny.
Then I probably screw the f*cking geography, but f*ck it! So, finally, I think I will have three 2.
Ehm, pokuď jste někdy slyšeli o závodech Ecce Homo, tak věřte, že bydlím asi sto padesát metrů od oné trati, takže když se jezdí, slyším uplně všechno. Výhoda i nevýhoda. Ale na náměstí je doprovodný program, rozumějte spousta skupin, co se chce předvést, a ten mám mnohem radči.
Last but not least - moje těhotná sestřenka se přihlásila do soutěže o nejhezčí bříško. Má docela šanci a podpora příjde vhod, a jestli mi napíšete, že jste hlasovali, tak oplatím cokoli. Ok? SO HERE

Ok, to je vše a mějte se :))

usač jortS

10. června 2011 v 18:49 | moniq |  Prostě něco
Kdyby jste měli stroj času a ty správné souřadnice, pravděpodobně byste mě zastihli na suplované hodině literatury, u profesora, který kromě češtiny učí i výtvarnou výchovu, tudíž je to umělec a o umělcích je známo, že mají zasněnou duši a díky tomu byla ta hodina taková, jaká byla. A jaká že byla? Nesrovnatelná s naší obvyklou, jen jsme zaujatě poslouchali předčítání knih, některé z nich byly vážně úžasné. A proč to zmiňuji zde? Jednou jsem se totiž nechala inspirovat na současné téma a tak jsem napsala zamyšlení stylem, který pochází z Knihy o hřbitově od Samko Tále, retardovaného, slovenského vypravěče. Popravdě ji napsala Daniela Kapitáňová, ale o tom si musíte najít víc sami. Jenom zmíním, že knihy jsem nečetla, pouze byla seznámena ukázkou a to ještě v poslouchané podobě, nemám představu jak je to napsané, ale vzhledem už k slohovým chybám předpokládám, že budou i gramatické a tak jsem ji psala správně pouze v případech, kde mi vysloveně rvala oči.

Řekli mi abych napsal něco o stroji času. Já tedy nevím jak stroj času vypadá ani neznám nikoho kdo ví jak takový stroj času vypadá takže vám to tady nemůžu napsat. Tak mi řekli, abych zapojil fantazii. No tu já mám tu fantazii a tak se vám tady pokusím napsat co to je ten stroj času.
Já si hned představil hodiny. V domě, kde jsem se narodil, byl to tedy můj dům, ne uplně můj, spíše i mamimčin a tatínkův, ale tatínka jsme měli jenom chvilku, pak odešel a nikdo neví kam. Byly tam takové hodiny, co vevnitř měli kukačku a ta vykukuvala ven a dělala kuku kuku a tu jsem já neměl rád, protože mě v noci budila a ve dne mi připomínala, že už je to dlouho, co od nás tatínek odešel. Když jsem se jednou nazlobil, pohrozil jsem té kukačce, ale to mi nepomohlo, jen jsem z ní měl pocit jako by se mi vysmívala.
Když jsem jim napsal o těch hodinách, řekli mi, že je to dobré, ale stejně se na mě tak divně dívali a pak přišel jeden zvláštní pán a řekl ať napíšu ještě něco o stroji času kvůli kterému se lidé můžou stěhovat z času do času a já bych se mohl podívat za dinosaury. Tak jsem jim řekl že za dinosaury bych chtěl jenom za těmi malými, protože z těch velkých mám strach. Z těch dinasaurů, protože jsou velcí a rozbili by celý města, kdyby žili teď. To jsem viděl ve filmu, když jsem se ještě díval na filmy a neměl z něčeho strach. Pak mi jeden kamarád co už není můj kamarád, protože je zlý, pustil jeden špatný film a od té doby je nemám rád. Ty filmy, protože můžou být špatné a vůbec se mi nelíbit. Kdybych měl ten stroj času, mohl bych se tam vrátit a nikdy se na ten film nepodívat. Jenže já ho nemám a tak se tam vrátit a nikdy se na ten film nepodívat nemůžu. ,,A jak bys ten stroj vyrobil?" ptali se dál.
Tak jsem jim řekl, že to musí být jako hodiny. Ne jako ty moje s kukačkou co jsem ji neměl rád, ale ty nové, s ozubenými kolečky. Jednou jsem takové měl. Jsem zvědavý člověk a tak jsem se podíval dovnitř, protože jsem zvědavý človek. Měli tak spoustu ozubených koleček. Ty jsem měl rád. Hrál jsem si s nimi a zkoušel je točit na špičce tužky, ale moc to nefungovalo. Asi byla ta tužka špatně. Pak jsem se snažil je dát zpátky, ale už to nefungovalo. Moc jsem se snažil je dát zpátky, ale neměl jsem už návod a nevěděl jak. Ty hodiny nebyli moje a moc jsem se bál, že se majitel bude zlobit a tak jsem je schoval a utekl. Řekli mi že je to špatné, ale já asi nemám ,tu, statečnost. Ale v tom stroji času musí být velká spousta ozubených koleček. Daleko víc než v těch hodinách, co jsem rozbil. A musí být větší, ta ozubená kola. Taky musí mít něco jako baterky od hodinek. Musí mít něco na pohánění, protože každý stroj má něco na pohánění, aby mohl fungovat. A spolu s tím strojem času jsem si vzpomněl na jiný film a na šíleného vědce co patří k takovým strojům. Má takové ty bílé vlasy na všechny strany a strašidený smích, něco jako hahaha. Ne, spíše jako HAHAHA. Asi se mi to moc nepovedlo, protože když jsem to zkoušel, ostatní se mi smáli. Ale né jako ten šílený vědec, ale jako normální smích, který se mi vůbec nelíbil.
Tak mi řekli, že už to stačí, že můžu jít spát, ale tak mě tím popletli, že se mi zdál vážně zvláštní sen, v tom snu co se mi zdál jsem byl v budoucnosti, jenom já sám. Nikdo jiný tam nebyl, ale měl jsem to tam rád. Nebylo to tam vůbec strašidelné, jako je to někdy strašidelné tam kde žiju. Šel jsem na zmrzlinu, protože zmrzlinu mám moc rád a nikdo tam nebyl, tak by mi nikdo nemohl říkat kolik jí mám sníst. Jenže když jsem šel na tu zmrzlinu, co mám moc rád, narazil jsem na jiného člověka, který byl přesně jako já. Lekl jsem se, protože vypadal přesně jako já. Začal jsem se bát, už se mi to zvláštní místo nelíbilo, chtěl jsem pryč, ale najednou jich tam bylo mnohem víc, těch lidí co vypadali přesně jako já. Moc jsem se bál a všichni se začali smát tím šíleným smíchem co jsem předváděl, ale neznělo to jako já, více to znělo jako ten šílený vědec z toho filmu. Začli se moc smát a já chtěl utéct a v tom jsem se probudil. Byl jsem kvůli tomu moc šťastný, už jsem nemusel poslouchat jejich šílený smích. Musel jsem si to zapsat, ale víc už toho zapsat nestihnu, protože jsem volán na snídani a tu nesmíme zmeškat, nebo nebudeme mít snídani a proto teď končím, protože nemám stroj času, abych se potom mohl vrátit na snídani, což bych určitě udělal, kdybych měl stroj času.

Nemá na mě !

10. června 2011 v 16:29 | moniq |  Prostě něco
Ahoj :)
Důležitá zpráva na začátek - moniq má radost! A z čeho? Podařilo se jí vyhrát válku s fyzikou! *yahoo - hoo* Už jsem myslela, že mi zasadí smrtelný úder mezi lopatky, už se jí to v minulém týdnu povedlo. Od té doby, co jsem s ní přestala být kamarádka se začala mstít. Nejprve nevěděla jak na mě, můj hrad byl dobře opevněn, dostat se za hradby nemožno. Vždy se ovšem najde zrádce, který s vidinou vlastního zisku podlomí svým vládcům nohy. Ano, jednou sekla a já musela vytáhnout s něčím lepším. Jenže stačila krátká nepozornost a byl zde onen neočekávaný úder. Vyhrála bitvu, ale válku jsem dnes vyhrála já, nepotopila mě, i když se snažila - vytáhla tu svou hydrodynamiku, hydrostatiku a molekulovou termiku. Ha, jenže já měla připravený člun a tak se po její vodě jemně sklouzla.
No, myslím, že o válce mezi mnou a fyzikou máte obrázek, ze zkušenosti vím, že když se něco píše moc složitě, nikdo to pak nekomentuje, tak mysím, že to stačí :) Chci se vrhnout na téma týdne, ale nevím jak to dopadne, takže nic neslibuju. Mějte se a nezdávejte se bez boje ;]

Zdrobnělina od sušičky je stále sušička

8. června 2011 v 19:49 | moniq |  Prostě něco
Ahoj.
Letní dny mi berou náladu na psaní a tak to tedy i vypadá. No, tak jsem si řekla, že bych se konečně mohla ozvat. Myslím, že většina z nás už nutně potřebuje prázdniny. Já teda rozhodně a nemůžu se dočkat až se některých profsorských jedinců zbavím. Zrovna dnes, při děleném cviku z češtiny, dostala moje půlka komplet za pět, protože neuměli výjmenovat slova po V. Až na mě :) Sice mi dvě chyběli, nicméně dostala jsem další šanci na život s Béčem a ty jsem dala v pohodě. Zhrození z našeho pravopisu u ní přetrvává od začátku školního roku, ha, co vás na těch základkách učí ?!
Miluju jahody. Ovšem mohli by se vyskytovat i bez případných slimáků, protože z těch se mi dělá blbě. Faktor strachu a jeho rybí oči tomu ale celkem dostatečně konkurují.
Mějte se a koňský zadek není dobrý pokud držíte dietu! :D

Kdy je nás tady nejvíc?

3. června 2011 v 15:49 | moniq |  Prostě něco
Zajímalo, by mě, kdo v pátek při slunečným odpoledni sedí u kompu. Já snědla oběd, válela se na lehátku, četla knížku, jedla třešně a teď akorát přišla, aby se dozvěděla, jestli na blogu někdo je :) Ok. Uvidíme. :)

♫♪ Meet some really nice girl, have some really nice sex... ♪♫

Objev dneška

2. června 2011 v 19:39 | moniq |  Prostě něco
Ahoj, ahoj.
Učinila jsem velice důležitý objev. Ananas by se neměl konzumovat společně se sýrem, speciálně se sýrem tvrdým, jakožto že jsem to s jiným ani nezkoušela. Ale se šunkou chutná docela dobře! Toliko reportáž dne.
Ano, jak jste poznali, je jeden z dnů kdy můj mozek odletěl do neznámých krajin a proto se nechci moc rozepisovat. Snad jen zmínka o dnešní hudebce, kdy, když přišlo na píseň E.T. (Katy Perry) a slovo supernatural v něm, má kamarádka shledala, že jsem se začla usmívat jak měsíček na hnoji. Až takhle daleko to zašlo :D
Na lamerovi jsem četla komentáře k jedné hlášce a narazila jsem na jistou jazykovou odlišnost a hádku o ní, mezi čechy, moraváky a brňáky, konkrétně pak o sodovce, limonádě a minerálce aneb o sodové vodě a sifonu. Ha, jedna země a lidi si v ní nerozuměj.
Mějte se :)

Jak mi to "chcíplo" pod rukama

1. června 2011 v 19:39 | moniq |  Prostě něco
Ahoj.
Jojo, jak jsem slíbila, konečně jsem přehodila ten lay. Je odsud http://collors.blog.cz/. Ta holka je vážně šikovná, myslím, že už jste tam všichni byli, protože její návštěvnost je skvělá i po asi roce, co tam nebyla. Jinak další šikulka je zde - http://dominiqa-graphic.blog.cz/. Má tam i moje oblíbence za což jsem jí vysoce vděčná, najít je je vážně těžké, i když si je sem nedám, protože mi to příjde ujetý. Ten co mám právě nastaven už jsem viděla i jinde, ale je mi to docela jedno, konečně něco, na co se můžu koukat. Trošku mi nesedí okraje v jednom místě, a absolutně nemůžu přijít nato, čím to je.
Proč ten nadpis? Protože u nás byla bouřka a v momentě kdy "do toho samozřejmě muselo bouchnout a vypnout se vše na elektriku v domě" jsem nicnetušíc nastavovala. A vzhledem k tomu, že nám to během půl hodiny udělalo víckrát, neobtěžovala jsem se to zapínat a dodělala až teď.
Ehm, ehm. Má chtivost po nějaké soutěži, která mi sem nažene více lidí a snad mě na chvíli zbaví reklam, kteréžto budou rozšiřovány jinde. Nařčení, ať si najdu něco originálního, jsem si vzala k srdci a můj seriály nasáklý mozek vymyslěl Soutěž o nejvtipnější, nejdivnější nebo nejhorší dabing v historii Česka či Slovenska :D Pochybuju, že by to toho někdo šel, ale nedám si pokoj, dokud se s tím s váma nepodělím. TAk, jestli vás to zaujmulo, můžete se napsat.
Mějte se a pamatujte: zítra je čtvrtek, to je den našeho "čti mého" oblíbeného andílka. Castiel, anděl čtvrtka. Stay with me :D