Freedom is a length of rope. God wants you to hang yourself with it.
Vždycky věř dvěma chlapíkům v chevroletu - pravděpodobně ti zachrání život!

Květen 2011

Back in saddle again

31. května 2011 v 19:39 | moniq |  Prostě něco
Ahoj :)
Chtěla jsem dneska konečně změnit ten lay, jelikož mám plný zuby svý naprostý grafický neschopnosti, ale můj internet jede rychlostí tání nanuku na Sibiři, takže se do toho neodvážím pustit, protože by to taky mohlo dopadnout dost špatně. Další věc co jsem chtěla, bylo napsat článek týdne. Ne, nepíšu na každý, jelikož si čtu některé výtvory a říkám si, že tak bych dopadnout nechtěla. Když si poté přečtu co k tomu dodávají lidé co vybírají články týdne, směju se dvakrát tolik a snažím se nespadnout do oněch vod kýčovitosti a neoriginality. Tohle mě nicméně zaujalo a už mám i plán "jak asi", ale čeká mě vážně velký strašák jménem fyzika. Oj, ještě že to berem jakožto jazyková třída jenom okrajově, už tak se pod tím kácím, ale moje ctižádost dosti prohne po výborné a stále si říká ty na to máš. Možná mám, ale momentálně se mi vůbec nechce učit, chybí mi zápisy a naše kniha je vražedná, i když si autoři myslí, jak úžasně krásně a pochopitelně to napsali. Ha, tak co, budu mít za dva, se svět nezblázní. Zeměpis mám úplně nerozhodně, ale ten mi vždycky šel, pokud jsem se na něj nevykašlala, což jsem poslední dobou dělala. Matiku jsem vzdala od chvíle, co jsem viděla učivo střední a na literaturu, ač jsem, dovolím si říct značně sečtělá, prostě asi mít nebudu, takže to na konci května vypadá na dvě jistý dvojky a na dvě nerozhodný. Yahoo, můžu říct. S mým stylem učení - večer zapnu tv, sednu do postele a učím se hodinu a půl, načež jdu spát, můžu být velice ráda. Stále přetrvává hrůza z maturit umocněná tím jak nezvoní, aby se maturanti nerušily a taky koncem ročníku, který byl "takový zvykací".
Mějte se :)
P.S Viděl někdo Kuře melancholik? Zítra na nás čeká a prý je to velice naturalistické dílo, podobné na Habrmannův Mlýn, který jsme shlédli v našem polorozpadlém kině ve čtvrtek. Vzhledem k mé zvrácené, po krvi žadonící povaze by to neměl být problém, ale nemám ráda filmy, co se vážně staly. Nahrazuji si to jinde a jsem stím velice spokojená >:-)

Gossip girls ?

28. května 2011 v 20:39 | moniq |  Prostě něco
Ahoj :)
Právě jsem se vrátila z naší rodinné, ženské párty. Chlapi byli vyhnáni, víno nachystáno a jídlo připraveno. A co nám chybělo ke štěstí? Pravděpodobně nic, jak někteří chlapi nemůžou pochopit, jak můžeme čtyři hodiny kecat. Prý drbeme. Ale mě to tak nepřišlo, nikoho jsme nepomlouvali, jen jsem se dozvěděla spoustu věcí ze svého miminkovského věku. No, a když pro nás taťka přijel, bumbal hezky minerálku, když na nabídku vína odpověděl, že jedině, kdybych pak řídila já. Ha, jenomže já si růžovoučké vínečko nedala ujít. Nemám řidičák, to byla samozřejmě jenom sranda, ale i tak, si o mě asi bude navždy myslet, že jsem jeho malá holčička. Je to hrozně sladký. Připomíná mi to jeho zasněnej pohled, když jsem s holkama jeli do Olomouce nakupovat nebo do kina. Mamka to bere líp. Chápu trička Daddy's little girl :)
Dneska asi vše, mějte se O:-)

Domyslete si ...

25. května 2011 v 20:49 | moniq |  Prostě něco
...Vždyť krása je pouhý
počátek hrůzy. který snad ještě snesem,
v obdivu nad tím, jak blahovolně nás
odmítá zničit. A každý anděl je hrozný.
Rainer Maria Rilke (1875 - 1926)
,,První elegie"

Ahoj :)
Omlouvám se, že píšu tak pozdě, ale poněkud mi nešly načíst blogy so, you know, zkusila jsem to zase teď a jde to.
Myslím, že na nás všechny už působí blížící se léto. Pokud na vás ne, tak u nás ve třídě určitě. Jedna teorie byla i ta, že za to může naše náhradní třída, jelikož v naší se píšou maturity. Takže je u nás vážně veselo a dnešní dvouhodinovka "jakýchsi" pracáků z fyziky byla na téma " jednoduché stroje", ale my ji pojali spíše jako " rozbíj, co se dá" a návrat do dětství s pomocí plastelínových "steaku", které jsme dali smažit do "trouby" a tak výsledková listina vypadala věru bídně.
Ještě bych se možná mohla zmínit o včerejší školní slohovce. Vážně jsem si připadala jako někde na výšce, všichni zaujatě psali na prázdné papíry a profesorka si cosi opravovala. Občas, když jsem se rozhlídla, mi to přišlo vážně směšné :) Je zajímavé, jak tady na blogu během deseti minut klidně překročím dolní hranici 250 slov a tam se s tím prala hodinu a půl.
Toliko zřejmě ke škole.
Ještě bych se ráda zeptala na další supernatural věc. Já mám někdy sny, který si v daný okamžik říkám, co to je, a pak je zapomenu. Jedná se tek o max tři sekundy. Jenže po pár dnech se ta věc stane "na živo". A mám ten pocit deja'vu. Třeba sedím ve třídě a najednou se mi zdá, že přesně ten okamžik se už jednou stal. Dneska to bylo jedno video, kdy v tom snu jsem si říkala, kde by vzala ta postava takový hadry, když to se tam nenosí atd. A najednou jsem v tom videu měl přesně to samý a mluvil na conu. Takže se to vztahovalo k tomu herci, ne k postavě. Doufám, že jste to pochopili, takhle se to vysvětluje dost špatně.
No, končím, musím se vrhnout na dějepis.
Mějte se :)

Stále poněkud mimo aneb andělé dělají problémy a nikdy nebudou na straně lidstva

22. května 2011 v 20:09 | moniq |  Prostě něco
Mmmm, brmm, bll ... můj mozek stále není v pořádku a obávám se, že se to jen tak nezmění. Má nálada se pohybuje někde mezi zděšením, chvilkovou euforií a pocitem, že nic nechápu. A kdo za to může? Ti, co mě trošku znají, ví, že moje ehm posedlost jménem Supernatural, který v pátek - u nás v sobotu, dospěl do "fenomenálního" finále šesté řady.
Jasně, jsem s tím otravná a málo kdo to pochopí, málokdo na to kouká, ale musím něco napsat, jinak bouchnu.
Takže. Shlédla jsem v angličtině, vykulila oči, přečetla poznatky na fóru, na webových stránkách, vstřebala různé názory, počkala na cz titulky, skoukla s titulkama, kleplo mě, hodinu jsem se uklidňovala fan videama na téma slash a funny songy, a šla spát. Nemohla usnout, vymýšlela básničku na téma náš badass a proč ho mít stále rád, usnula, probudilo mě kolem druhé v noci blikající světlo od televize. Ono totiž když je vyplá televize, tak tam svítí taková ta kontrolka, když je zaplá, nesvítí. No a ona si prostě blikala! Nevím jak je to možný, ještě se mi to nestalo, ale vzhledem k včerejšku jsem ochotna uvěřit všemu a tak jsem to začala připisovat na vrub Oné postavě ze seriálu, byla noc a já si chtěla myslet, že je to on a snaží se mi dát zprávu morseovkou, kterou bohužel neumím, a tak jsem vstala, slezla z postele a vypla elektriku. Kontrolka chvíli modře svítila, což bylo taky divný, vždycky, když se vypne z elektriky tak zhasne okamžitě, ale po chvíli konečně s vyčítavým bum zhasla. Jo ať žije nadpřirozeno v naší realitě. Světy jsou propojené. A kdoví, co je na druhé straně...
Každopádně jsem měla včerejšek komplet i se svým vlastní supernatural zážitkem, což je fajn, no ale děsí mě to. Buďte v klidu, mám tři měsíce se s tím srovnat, než se ho kluci pokusí zachránit, nebo hůř odprásknout a to je dlouhá doba, při které mě čeká pár mozkvých vymývacích kúr :D
Jo, včera byl konec světa! Byl? Podle toho,co jsem psala výše, se zřejmě týkal pouze Supernatural fandomu - konečně to někomu aspoň trošku vyšlo. Welcome Cass, our new God, and I still love you. Yeah, its weird but I do.
Neberte mě prosím vážně, nemůžu se opít jako většina a tak jenom blbě žvaním a chlámu se nad videi. Koneckonců, můžete taky. Tohle je naprosto skvělý, i když to nesledujete. Mějte se :) Enjoy.

* Mají andělé rádi vafle? Ano, mají a mnohem víc :D

A čas tiká ...

20. května 2011 v 18:29 | moniq |  Prostě něco

Dovoluj si vám oznámit, že opět nemám čas se moc rozepisovat :D Nebo ne že nemám čas. moc se mi nechce. Můj malej blíženčí mozeček se dovede soustředit krátkou chvíli, když nechce k ničemu ho nedonutíte a když se na něco těší,dovede o tom žvanit ( přemýšlet ) celý hodiny.
Přemýšlela jsem dneska nad významem číslic. Proč třeba na svatbu musí být speciální, šťastné číslo? Proč je pátek 13. nešťastný den? Jsou to jen čísla ne? Přesto se každý ptá, jaké máš šťastné číslo. Well, já mám taky :D Mám svátek 21.5 a narozky 21.6 možná na tom něco bude, mám to číslo ráda. Ale to jsem si nevybrala já. Já si tak nějak vybrala 67. Prostě se mi to líbilo. Když jsem byla mladší, měla jsem oblíbené číslo vždycky podle toho, kolik mi zrovna bylo. V sedmi sedmičku, v osmi osmičku. Na číslo 67 jsem měla los na dni otevřených dveří školní jídelny. A co se nestalo? Vyhrála jsem krabici müsli tyčinek a byla vylosována jako první. Takže, takhle vznikají šťastná čísla. Máte svoje oblíbené?
Mějte se ;)

Sexy prase na terase...?

19. května 2011 v 18:19 | moniq |  Prostě něco

Zvony bijí. Šest hodin. Těsto na palačinky kyne. To bude fajn :)
Maturitní týden se blíží ke konci a s ním i svaťák dalších tříd. Zatímco jedni si oddychnou, druzí znervózní...
Ústav gymnásium Šternberk bylo na dravcích. Nikoho nezajímalo, že většina na tom už byla a na jejich programu se nic nemění. Koneckonců, jsme hodní lidé a ti chudáčci ptáčci potřebují jíst :D
Právě jsem jedla marcipánový prase. Ouško, ouško, ocásek, hlava. A máš to prasátko!
Začíná mě štvát můj lay, ale vzdávám snahu dělat svoje vlastní. Našla jsem si úžasnej blog, zítra uvidíte :)
Těmito články se snažím mít zde denně něco napsáno, ale nejsou nijak kvalitní, ale to už se na mě podepisuje pátek - totižto sobota :D
Mějte se :)

Mezi zuby dráty myši ...

18. května 2011 v 19:49 | moniq |  Prostě něco
Středa 18.5.
Končí hodina angličtiny. Do mých uší nezvoní žádný zvonek - maturanti nesmí být rušeni, i když jsou teoreticky v jiné budově. Naše nová kmenová třída je přímo naproti východu, běžíme po schodech do oné často smrduté díry nesoucí název šatny. ,, Počkáš teda se mnou?" No jasně, musím ještě počkat na Denisu, s ní chodím domů. ,, Jdem si někam sednout, ne?" Naše kroky po chvíli stejně zamíří do pekárny, která je blíže a poté se slunit na náměstí. Horko se stupňuje. ,, Víš, že právě teď profesorka mluvila o té ozonové díře, prý je zrovna nad Českou republikou, nemáme být na slunci déle než dvacet minut." Co? Jsem asi přemýšlela nad něčím jiným a nevnímala onen hlásek s dokonalou, rodilou, britskou angličtinou. ,, Můžu si k vám přisednout, holky? Ten můj má přijet asi tak o čtvrt, ale on nikdy nejezdí přesně." Jasně, hned se toho chytne, že ho aspoň uvidí, přes ty černý skla to minule nešlo...

Doma. ,, Máš tam oběd." Ne, nemám hlad, řízek na svačinu stačil a ta zmrzka tomu taky pomohla. ,,Za chvíli pojedeme do města, teda jestli pořád chceš ty tříštvrťáky a pak pojedem opíkat na zahradu ne?" No, jo, jestli si něco vyberu není nikdy jisté, ale slunit se na zahradu - klidně...
Pročítám forum a sleduju ceny knížek, recenze internetových obchodů, nerada bych naletěla. Myška lítá sem a tam, co bych bez toho počítače dělala? A není to tak dávno, co jsem na něj ani nešáhla. Doba se mění, někdy až moc...
,, Dej té kočce granule, ať pořád nemňouká." Nemá tady misku. ,, Ne? dáme jí teda třeba tuhle." Granule se sypou a vypadají docela lákavě. Jednou jsem je zkoušela, nejsou dobré. No jo, počkej, vidíš, teď jsem to kvůli tobě rozsypala. Je mu to ale jedno, jakmile má něco na žrádlo, nevšímá si okolí. Letím zpět na blog, dopsat tento článek. A to právě teď dělám, takže to je asi konec.
K článku: Jo, je to trochu nesrozumitelné. Chybí značné části dne. Rozhovory jsou upravené. Co mě to dnes popadlo...?
Mějte se :)

Hlavně, že to počítá

17. května 2011 v 18:59 | moniq |  Prostě něco
Divili by jste se, co všechno se dá zapomenout, když dlouho nepíšete na blog. Ono to totiž není jen o článcích. Jasně, články jsou základ, jsou vaším vyjádřením, důvod pro založení samotného blogu.
Spousta lidí, zvlášť v dnešním světě, kdy není na moc věcí čas - no, co si budeme namlouvat prokrastinace forever- většina lidí články ani nečte. Najde si jednu větu, aby mohl napsat komentář a měl naději, na podívání se na vlastní blog.
A proto je třeba umět spoustu věcí okolo. Jo, spoustu jsem toho pozapomínala a proto se snažím do nastavení svého blogu moc nerýpat, abych si ho uplně nerozházela. Vemte si takové počítadlo. Chci, aby bylo nad propagací blogu, což je mimochodem dnešní úspěšný objev, ale nebudu se v tom hrabat. Dopadlo by to špatně a něco co jsem se naučila ve dvanácti, bych už třeba v šestnácti nemusela pochopit.
V sobotu je Moniky. Finále SN. Úžasnej dárek ♥ :D
Mějte se

P.S Mám docela hlad. Tyčinky nenasytí. Čas na papu! :D

Nutné zlo?

17. května 2011 v 17:59 | moniq |  Brainstorming
Konec střední školy ma "hořký" konec. Konec, na který čeká většina středoškoláků, někdy už od prváku. Každý povídá něco jiného. Zkouška dospělosti. Rodiče jsou více na měkko než jejich děti, kteří se nervózně ošívají a myslí si, že je to konečně tady. Hezky se obléci a snažit se nezapomenout celé středoškolské učivo. Někomu toho stačí pouze tolik, aby "prolezl". Já, jakožto gymnazista, a ostatní osazenstvo naší školy je poněkud více ctižádostivé a přetrvává tu snaha být co nejlepší.

Jsem teprve v prváku, takže mi maturita připadá jako něco vzdáleného. Na základce to ale přece jenom byla daleká budoucnost, něco ani nereálného, to budu hrozně stará, omg. Od včerejška ovšem pozoruji čtvrťáky, ty čtvrťáky, kteří v pátky lítali po školi a kreslili po nás rtěnkami v naprosté euforii, jak vystupují z aut s plačícími maminkami a postávají před školou, povídajíc si o tom, co už mají za sebou a co je ještě čeká.

Samozřejmě jsem z toho poněkud vystrašená, nevím co čekat, ale pořád si říkám, že mám ještě tři roky. A do té doby si mohu užívat zkráceného rozvrhu, profesorů u maturit a všech výhod, co to přináší.Všechno se točí kolem našich nejstarších spolužáků. Taky se dočkáme.

Netrpělivě natahujeme uši, jak to bude v našem ročníku se státními maturitami. Vše se má měnit, snahu sledovat vše o čem se mluví jsem už vzdala a i tak někdy žasnu, co ti "nahoře" vymyslí. Pro každého a na každý předmět originální otázky na skoro stovku papírů? Ha, ani si tu hromadu představit nedokážu, a co naše lesy? Někoho napadlo - " á, mám už maturitu za sebou, a tak proč nepotrápit náš dorost, vždyť se zajímají jenom o večírky a jak se co nejvíce ulít. Však já už to dělat nebudu. "

Brr, brr. Ve třeťáku se půjdu podívat, jak to tam asi vypadá a pak budu celý rok trpět. Jsem hroznej nervák a tohle mě nervuje už docela dlouho. Při obyčejným zkoušení z literatury mám výpadek. Jsem zvědavá na svůj výkon. Držím palce letošním. Ať vám to výjde.
Mějte se

Nic mě nenapadá

14. května 2011 v 19:19 | moniq |  Prostě něco
Ufff. Jsem doma :) Nenapadl mě žádnej smysluplnej nadpis.
Jsem totálně přežraná popkornem a aspoň pul roku ho nechci ani vidět. Ale bylo to fajn:) Ani tam nebylo moc lidí, ale můžu ten film doporučit - Water for elephants. Je vyprávěný jako by hlavní postavou po asi semdesáti letech - hlavně se zmiňuje, že jeho synovy je sedmdesát jedna, mu bylo v době příběhu dvacet tři, takže to je kolik? :D Pokud máte rádi Roba, je to ideální - torturing nechybí :D
Jdu se ještě mrknou na pár stránek, neměla jsem dneska vůbec čas.
Mějte se :)
Next week ...

Velice rivalské vztahy

14. května 2011 v 11:39 | moniq |  Brainstorming
Ahoj, ahoj.
Než vám ujedu do kina (♥), ráda bych se ještě vyjádřila k včerejšímu hokeji. Byla to prostě smůla, ale ze švédu jsem měla strach už před tím. No, co, byli jsme mistři minulej rok, musíme se rozdělit s radostí i s jinými státy. Jsme hold dobré duše :D
Nejvíce mě ovšem zaráží vztah mezi teen Slováky a Čechy. Schválně píšu teen, protože právě od nich mám pospamovanou zeď nenávistnýma, vysmívajícíma se komentářama. A navíc - ti starší zažili naši republiku dohromady. Já slovákům fandila - když nehráli s náma. A měli jste vidět ten zklamanej výraz mého taťky, když se dozvěděl, že jedou domů ( ironie - oni byli doma). Tak co mají znamenat ty silácký řeči? Příklad - Češi jsou hrozně namachrovaní. Jagr je debil. My slováci jsme tisíckrát lepší! (jo? tak jakto že jste - navíc doma- měli velkou nulu?) Víte, mě příjde, že slováci si myslí, že musí být lepší. Když jsou vysmívaj se. Když nejsou - nadávají nám do namyšlenců a debilů a taky se vysmívaj. Oni jsou přece i tak lepší. Ale proč? Jasně, jsme větší stát. Vždycky nás chtěli dohonit. Pamatuju, jak v osmé třídě jsme začali spojení Česka a Slovenska. My je vystavěli na naši úroveň. A možná odtud pramení ta rivalita. My češi je bereme jako něco bližšího, když s něma hrajeme, je nám zároveň i líto, že jsme proti nim a né s nimi. Na rozdíl od Rusů a Němců. To je vždycky řež. Ale slováci to asi vidí jinak. Když jsou ochotní fandit komukoli, hlavně ne nám. Jejich silácký řeči mě vážně někdy překvapují. A pak to Češi, jakožto vlastenci nevydrží a zase jim začnou předhazovat naši "nadřazenost". A tak vznikají hádky, při kterých si říkám, kam to dospělo. My bratři. Jeden ( bývalej) stát. Je mi z toho smutno :(
S tím nic neudělám, však oni dospějí.
Mějte se, a moc se na mě za tohle nezlobte - JSEM vlastenec, líbí se mi slovenština :), nezažila jsem nás dohromady, ale přesto mě nás vztah mrzí, a tímhle článkem jsem se snažila něco vyjádřit. Jsou to moje názory. Prosím o komentáře :)

Neřád Moniq!

13. května 2011 v 15:59 | moniq |  Prostě něco
Zjišťuju, že jsem už dva dny nic nenapsala :D Ale právě to napravuju, tak je to snad v pořádku. Ve středu jsme měli dlouho školu - poslední hodinu byla dvouhodinovka cviků z čeština a ani naší profesorce (třídní a celkem děsná) se nechtělo sedět ve škole, tak jsme šli na zmrzlinu, s jejím mlsným jazykem taky co jiného že, a prý že si povinně musíme všichni koupit taky. Juj, tahle věta je dlouhá. A proč? Protože existuje knížka, kde prvních patnáct stránek tvoří jedna věta. Tu bych v žádném případě číst nechtěla. To mě přivádí k otázce - četli jste v poslední době knížku co stojí za to? Potřebuju na dovču, pár tipů mám, ale kdyby jste se chtěli sharovat :))
Včera jsem byla trošku nakupovat - pokud jste někdo z okolí Olomouce, tak v Olympii :) Ne že bych si vždycky nakoupila moc věcí, ale je to příjemně strávené odpoledne :D Včera jsem ukořistila v CA letní šaty. Ano mám radost, ale potřebovala jsem plavky a tříčtvťáky.
No a dneska... jak jsem psala před týdnem, o tom posledním zvonění, dneska to ylo horší. Jedna třída byla v klidu, celkem nic nedělala, ale oktáva řádila pěkně. Mám počmáranej celej sešit, dostala jsem dávkou krému na boty přes celej obličej a holky od nás, co šli po chodbě měli celou hlavu od sádla s černou barvou. Holící pěna všude a skříňky nastříkaný sprejama. Haha.
Zítra - kino :)
Nejdou mi vkládat obrázky :(
Mějte se

Tento nadpis nikoho nezaujme!

10. května 2011 v 19:39 | moniq |  Prostě něco
Brouzdám si po netu a narazím na tyto obrázky. Až jsem z toho dostala žízeň :D Na silvestra vždycky děláme bowle s ovocem, když je horko tak mochito, a na vánoce vaječnej koňak. ale s tím alkoholem se mamka poněkud mírní :D Ehm, nic jsem neřekla :D











































Mňami :)) Co vy? Ten nadpis neberte vážně, zkouším psychiku člověka :D Mějte se :)

Welcome, welcome

10. května 2011 v 18:39 | moniq |  Prostě něco
Freedom is a length of rope. God wants you to hang yourself with it.

Ahoj, ahoj :)
wie geht ? Heute ist es wirklich warm :D
I don't know what to say next ...
Ne, nehádlám napsat celý článek kombinací angličtiny a němčiny. Jenom mě to tak napadlo, aspoň se trochu předvést. Ne že bych nemohla. Možná někdy takovej napíšu. S psaním angličtiny - když mám co - nemám moc problém. Horší je z fleku mluvit. Připomíná mi to diskuzi na téma - Matematika povinně na maturity, kterou jsme vedli v němčině. Nechci maturovat z matiky ... ale v zsv je toho zase strašně moc. Ještě mám rok na rozhodnutí seminářů a potom bude můj osud zpečetěn. Mm, uvidíme :)
Máte rádi hady? Po škole jsme totiž lezli do zámecké zahrady a jeden kámoš má hada... na chvíli ho pustil a ten se obmotal kolem stromu :D Je zajímavé je pozorovat. Pro ted konec.
Mějte se :)

A ještě něco navíc

9. května 2011 v 20:00 | moniq |  Prostě něco
Ano. Dnes jsem se konečně dokopala v povídce :D Najdete ji pod tímto článkem. Joo, komentář potěší :)) Jinak, dneska jsem myslela, že bude čas, ale vyhrála opékačka u nás na zahradě, takže jsem trochu uzená :D Jdu do vany, a potom opět hokej a tentokrát ho strávím s příjemnou společností Literatury, přesněji řečeno 2. poloviny 19. století v Českých zemí. Ano miluju tě Hálku, Nerudo, májovci, ruchovci. lumírovci a vaše díla ještě víc :/ :D Ale co, vlezla jsem na gympl, tak musím kopat. Ještě, že je zítra supl z Bioly :) Mějte se, užíjte si večer a GN :))

3. Jak kráva Ewgard cestoval aneb Když upírům přeskočí

9. května 2011 v 19:49 | moniq |  Z klávesnice autorky
Konečně jsem se dokopala k další kapitole. Nebrat moc vážně, neměla jsem na to čas - napsáno během 15 minut. A je to krátké... enjoy :)
3. Jak kráva Ewgard cestoval
Nejdříve jsme potřebovali najít něco, jak je vůbec vystopovat. Ono není zrovna snadné Alíka a mazlíky zastihnout, jsou pořád někde v cizině a mají zálibu i ve stěhování. A nikdy nikomu neřeknou, kde jsou. Považují to za velkou zábavu. Když jsem u nich byla naposled, ukradla jsem jim ovšem čipovač s lokátorem. Už se jim totiž stalo, že pár zvířat ztratili - viz Rychlý Stripes a film, co na jeho motivy vznikl. A tak si nechali všechny zvířata očipovat a s touhle věcičkou jsem je mohla najít.
Velice spokojená jsem vyšla z domu. Jak jsem si myslela, Ewgard si už nabalil velkou hromadu sena. Když jsem mu to vymluvila, chvíli zklamaně bučel, ale řekla jsem mu, že místo toho může nést mě. Miluju běhání, ale v lásce k němu se Ewgardovi nevyrovnám. Rozběhl se lesem, ale vzal svou roli velice vážně a zcela ignoroval svůj skvělý zrak a výjmečné běhací schopnosti. Přemlouvat h nemělo cenu a jelikož lokátor ukazoval na stát Kansas, řekla jsem si že se trochu proletíme. Ne letiště to netrvalo dlouho, letenky s trochou peněz a šikovností v rozpoznávání lidského charakteru - musíte se zaměřit na ty, co jsou ochotní obětovat trochu slušnosti za balík peněz - seženete kdykoli a mohli jsme letět.
A zde přišel problém s Ewgem. Ne že by nebyl ochoten sednout do letadla, toho se nebál a ani mu to nevadilo do role, ale nechtěl letět jinam než do Indie, seznámit se s místním kravím bohem a největším stádm krav na světě. Navíc je tam kraví protekce a tak má jistotu, že ho tam nikdo nesní. Moje ochotnost a uznání, že on za to nemůže zde začala nabírat pukliny, ale slíbila jsem mu, že se tam pojedeme podívat. Nesí ale má přednost. Ale vysvětlovat mu to, bylo jako učit ryby poezii.
Skřípala jsem zuby, ale letenky už koupil a když mě táhl k druhému letadlu, jeho síla byla vážně nepřekonatelná. No jo, moje mláděcí léta už dávno minuly a stala jsem se obyčejnou upírkou. Povolila jsem. Přece jenom - takovou dobu jsem to vydržela, můžu počkat ještě tři dny. Usadili jsme se v letadle - Ewgard zabral tři sedadla - a ve větší výšce začala letuška roznášet jídlo. Měli jste vydět ten hukot, když Ew zjistil, že se podává dušené hovězí. Kapitán spustil ochraný systém, protože si myslel, že na palubě jsou teroristé a nikdo se nemohl dostat do jejich kabiny. Ewgard strávil zbytek letu připoutaný k sedadlu. To je zase den...
Edit: Opět smazáno a dáno ... vždycky mi to výjde na povídku :D

Neporaženi... neporazitelní ?

8. května 2011 v 20:29 | moniq |  Prostě něco
Hlásím se do služby :D Jenom na chvilku, o víkendech vážně nemám čas. No, to sae mi to hezky říká, když do pul desáte spím, pak se do pul dvanácté dívám na telku, že. Co z toho dne pak mám? Ale je to můj rytmus a o víkendech si jedu na pomalé vlně. Co se dnes stalo zajímavého?
Za prvé. Byla jsem vytažena na rodinou procházku na místo, kterému říkáme Zelená budka. Náš dům je celkově obklopen lesy, takže procházky jsou fajn. Dala jsem si závod do kopce s mým otcem :D No a vyhrála jsem. Aspoň se nebude tak vytahovat jak on je v dobré kondici a my nic neděláme. Ha. :)
Za druhé. U kompu jsem byla asi tak hodinu a nestihla jsem napsat ani řádku, kromě tohodle,co teď píšu. Takže se omlouvám, ale zítra sem určitě něco dám. ( Píšu teď fakt rychle tak mě omluvte za překlepy)
Za třetí. Náš slavný hokej. Já ty kluky fakt začínám asi milovat. Ty mistrovství jsem tak nějak sledovala vždycky, ale letos se stávám závislou. Zlá Ovce. Zlej Artičok. Měla jsem fakt strach jak se na ně řítil. No a ty slova co jsem řvala po baráku bych tady nemohla napsat, ať už v češtině nebo v angličtině. Vivat Pleky, vivat Pavelec. Jop, jop.
Za čtvrté. Viděli jste už "nový objev" Rebecu Black? Pokud ne, a nemáte rádi Biebra, tohle vás zrujnuje. :D

Ode mě asi vše. Bohužel, musím se jít učit a koukat na superstar, takže nemám ani čas reagovat na vaše komentáře, ale zátra to napravím :) Mějte se


P.S. Děsí vás klauni? Brr. :)

I'm fine, I'm OK and that's it :)

7. května 2011 v 18:49 | moniq |  Prostě něco
Ahoj, ahoj.
Dneska je fakt hezky :)
Sluníčko a to všechno, ale zase se mi dneska nechce psát, tak to zkrátím.
Konečně nový díl SN.
Dopadlo to lépe než bych čekala, i když někteří lidé by se mnou bytostně nesouhlasili. No co, teď přežít čtrvnáct dní do finální dvojepky a volné léto :D Jo, budou mě napínat.
Am I on a right path? Just give me a sign! ...
Doufám že jste si užili sluníčka :) Napíšu zítra, možná bude nějaké pokračování. Mějte se :)

Do kina

6. května 2011 v 19:59 | moniq |  Prostě něco
Byli jste teď někdy na něčem v kině?
Já mám slíbenej novej film Voda pro slony.
Byla jsem "přinucena" jednou kámoškou, která nám slíbila, že nás u toho kompletně poslintá :D
Obrázek :D Ted je čas koukat na vyvražďovačku Česko - Slovensko.
Mějte se :)

What happened today aneb maturanti řádí

6. května 2011 v 17:49 | moniq |  Prostě něco
Včera jsem psala, že dnes máme poslední zvonění. No, obličej od rtěnek mám pořád, jaksi to nejde smýt :D Chtěla bych vám napsat, jak to asi probíhalo, aby jste si udělali představu
Slyšeli jsme je už sto metrů od gymplu, ječení bylo dost na probuzení čtvrtky města :D Né to zas ne. Ještě jsme si šli rozměnit, aby jsme se měli čím vykupovat a snažili jsme se dostat do školy. Vchod zatarasen, první dávka voňavek, smajlík na obličej. Dostáváme se na dvůr, dveře - zatarasený, druhá várka voňavek. Do šatny. Kačka - já už smrdím jak stará ku*va. Stejnou cestou nahorů do školy - třetí dávka voňavek. Únik do třídy. Druhá hodina - nahrnuly se všichni do dějepisu a udělali tam bordel, že jsme málem ohluchli. Nastříkali nám na lavici česnek. Chvíli klid až na jejich hulákání vedle. Další třída - převlečení za prvňáčky. Způsobně nakráčejí do třídy, a začnou - jednoho dne, až budete tak velcí a chytří a krásní jako my, budete mít poslední den a budete moct udělat toto - a začnou řvát a pískat a skákat po lavicích. Profesorka se jenom zdrceně kouká. Obličej už mám totálně pokreslenej - jeden kluk příjde a nakreslí mi čáru komplet přez čelo a tváře. No fajn tak teď už mám na sobě uplně všechno zařvu na něj. Jenom se směje. Fajn :D. Totálně bez drobných a pomalovaná. A příští pátek znovu - kdyby byli všichni naráz byloby to neunosný :D
Mějte se, ještě možná napíšu :)