Freedom is a length of rope. God wants you to hang yourself with it.
Vždycky věř dvěma chlapíkům v chevroletu - pravděpodobně ti zachrání život!

Duben 2011

Líbí se mi jeho růžový trenky.

30. dubna 2011 v 19:49 | moniq |  Prostě něco
Ráda bych si udržela standart tří článků za den, ale neměla jsem dneska čas to rozložit. No jo, jakmile je hezký víkend čas se ztrácí. Nebudu se dnes pouštět do nějakých zamýšlejících se článků nebo povídek... nemám ani inspiraci. Hmm, abych nežvanila o ničem hodím sem jeden klip.


Jo. Protože je skvělej. Byla jsem nakažena na lyžáku jednou velice užvaněnou kámoškou. Kápo opice. A růžový trenky. Co vymyslí příště? :))
Mějte se

Broken soul (Zlomená duše)

30. dubna 2011 v 18:29 | moniq |  Z klávesnice autorky

(Polo) Drabble. Jo, depresivní. Zadání jsem neměla, prostě jsem to napsala, aby to mělo 100 slov.

Neměl se kam schovat. Jeho tělo bylo trháno na kousíčky, neměl ale šanci křičet. Nemohl nic, jen útrpně to snášet. A každý den dostal možnost zbavit se té bolesti. Snažil se nepodlehnout touze udělat to. Nebyl tak vychován. A tak byl dále rván a mučen. Po třiceti letech, třiceti úmorných letech se zlomil. Zvedl jeho nůž na znamení porážky. Souhlasil. A začal je mučit. Nevinné duše.
Poté, co z toho unikl, zbyla mu v duši díra, kterou nemohl ničím vyplnit. A to mu teď předhazoval tichým hláskem. ,, Zlomil jsi se, Deane, a odsoudil jsi tak svůj druh k zániku..."

What the hell. What the hell ??

30. dubna 2011 v 13:41 | moniq |  Prostě něco
Omg. Mou náladu vystihuje jedno slovo. Sakra. Sakra sakra sakra sakra. To je to, když člověk zapomene na realitu a nechá se unášet na víru seriálu. Pak je z toho uplně na větvi. A já jsem. Proč mi to dělají? Proč mi z oblíbené postavy dělají záporáka? Možná nebude, vysvětlení příští sobotu, ale ten týden asi nepřežiju. Neměla jsem čumět na ten trailer. Při ,, Stop me!" zakřičených na kolenou, mě málem kleplo. Omg. Koupím letenku do Vancouveru a někomu naliskám.
- ,,Cass, get out of my ass!"
- ,,I've never been in your ... oh."
jo, u toho jsem se smála. Nakonec nepřišel japonec, ale taky to bylo překvápko.Ještě jednou omg.

A stačí. Vypsala jsem se, lepší to není, ale co s tím. Počkám ještě na český titulky, skouknu to znova a budu se snažit to odfiltrovat. Ted ale ne, jedeme na Floru :) Kytičky, kytičky a žádnej prašivej anděl. :D
Mějte se

Tajemství všeho aneb konec se blíží

29. dubna 2011 v 21:19 | moniq |  Prostě něco

Je pátek, vyhodila jsem segru od kompu do vany a tak mám čas ještě na jeden článek. Nic moc extra dlouhého v 22:05 mám na cool Lovce duchů a to nesmím zmeškat i když bych to prakticky mohla odvykládat slovo od slova. No a stím souvisí i to, co chci říct. Totiž to, že se blíží konec sezony. Sezóny seriálové. Fanoušci se třepou na závěry svých závislostí a nervózně čekají jestli ten jejich bude prodloužen na další sérii. Já jsem se dotřepala a dopadlo to dobře alespoň pro tento rok. Naposled. Naposled budu v sobotu ráno rychle stahovat dokud není zpomalený internet a po obědě stále čekovat, jestli už jsou titulky. Bez nich si to tolik neužiju, potřebuji se soustředit na děj a ne na to, abych rozuměla. Určitě to někdo pochopí :) A potom? Příští rok mám konec, to bude horší než teď když čekám jestli moje oblíbená postava bude "plus" nebo "mínus". Uáá nemá to cenu, končím :) Mějte se

From dreaming to nightmares aneb když mozku popustíte uzdu

29. dubna 2011 v 17:09 | moniq |  Brainstorming
Sny.

Já osobně každý den doufám, že se mi bude něco zdát. Ryskuji tím, že se mi to ale vůbec nebude líbit, že se propadnu do jámy pekelné a budou mě kousat hellhoundi, že ztratím všechny blízké nebo že budu létat a dojde mi vzduch.
Jednou se mi zdálo, že je můj táta smrťák a musí mi srpem useknout kotník. Musela jsem utíkat. Utíkání ve snu je vůbec kapitola sama o sobě. Někdy se vám zdá, že nemůžete vůbec běžet, ale ti za vámi s tím takový problém nemají. To je teprve deprimující. Místa ve snu mohou být různá. Já mám většinou spojené místo, co znám, denně po něm chodím, spojené s lidmi, kteří se tam vyskytují. Moje rodina je poblíž mého domu, spolužáci ve škole atd.
Naopak lidi, co neznám, znám je ze seriálů a filmů se mohou vyskytnout naprosto všude. Jednou jsem byla s takovými postavami na lodi, které upadla zadní část a oni tam popadali. Nebo zase v hotelu, kde strašilo. Většinou ale hrají role, jaké mají. Kladní se snaží všechno napravit a záporňáci - no zdálo se mi, že jsme byli na dovolené na mořském pobřeží, ale měli jsme úžasný dům a onen záporák se nás snažil všechny zabít tak, že do něj dal atomovou bombu.
Když chci vidět příběh, tak si pustím film, řekne si někdo. To ano, ale ve snu ten příběh prožíváte. Jsou tam všechny emoce, vy jste hlavní aktéři a všichni o vás ví. Obvykle ani nemá konec, když zazvoní otravný budík nebo zase nesmyslně skáče z jedné události do druhé, ale v ten okamžik vám to dává do puntíku smysl. Až když se probudíte, zjistíte, že to byla absolutní blbost.

Dají se sny ovlivnit? Občas bych si to přála. Záleží asi na tom co celý den děláte, nad čím přemýšlíte. Když jsme byli nalyžáku, zdálo se mi, že mě po škole honí moji učitelé a snaží se mě nakazit virem, který mají. Když jsem to říkala učiteli, mezitím, co jsme čekali na rozcvičku, jenom se smál. Mě to ovšem moc legrační nepřipadalo a to je na tom to úžasný. Ten reálný prožitek v daný moment. Je mi líto se probudit.
Ode mě dnes asi všechno :) Co se vám dneska zdálo? Zvědavé ucho naslouchá :)) Mějte se

Co můžu ještě vůbec říct?

29. dubna 2011 v 15:59 | moniq |  Prostě něco
Dneska se mi nechce moc psát. Do uší mi duní muzika a mě to moc nemyslí. Ono taky nemusí, když si skáčete s postavičkou dinosaura a zabíjíte potvůrky, co vám ubližují. Někdo by řekl, že jsem na to moc velká, ale co už. Vždyť je pátek, za oknem bouřka, blesky lítají na všechny strany a já se je snažím přehlušit navolumením co nejvíc :D Ještě že mám sluchátka :D

Něco ode mě dalšího? No zjistila jsem, že statistika funguje. Ono, když zkouší za den z pěti předmětů a z každého už půlka byla, by bylo trochu divný, kdybych se tomu vyhla uplně. Nicméně jsem šla z toho nejméně oblíbeného předmětu, totiž to z fyziky. A byla to absolutně těžká improvizace, když jsem zjistila, že zkouší to nový a já se učila to předtím. Nicméně, obkecala jsem co se dalo a kupodivu mám "ještě" jedničku :D

Takové počasí je naprosto ideální na koukání do kompu. Takže to vypadá, že půjdu závislačit, totiž to, koukat na "můj" seriál. Musím stihnout znovu projet šestou serii do té doby než skončí. Mám obavy, že se vypne komp, až praští do elektriky blesk :(. Končím :)) Mějte se

P.S Bruník ... ♥ :)

Když upírům přeskočí - 1.Zelený upír

28. dubna 2011 v 19:49 | moniq |  Z klávesnice autorky
Chytla mě můza a tak jsem psala a vznikla z toho první kapitola :D Uvidím jak budu pokračovat.

Když upírům přeskočí
1.Zelený upír
Přišla jsem domů a viděla, jak můj muž okusuje stromečky. Doslova. Stál na zahradě a jeho tesáky vězely v jabloni, kterou jsme před padesáti lety zasadili. No, zasadili. Spíš se tam nedopatřením vysemenila - bylo to v době, kdy jsem ještě byla člověk a Carlík, zapřísáhlý greenpeasák, nám nedovolil ji vykopat. Prý je to vzácná druh. To asi těžko, to jabko jsem snědla a nic zvláštního na něm nebylo.

Teď na tom už ale nezáleží. Jsou pryč. Všichni jsou pryč. Od té doby, co moje dcera utekla s tou chlupatou věcí, které říkala "Džákůbek" to jde se všemi od desíti k pěti.
Když odešla, bylo to nejdříve jenom smutné. Párkrát jsem utrhla Alíkovi hlavu, ale vždycky mě někdo zarazil, než jsem ji stihla spálit. Později nám začalo všem trochu přeskakovat. Teď, dvacet pět let poté, žijeme všichni zvlášť a máme každý svoji zábavu.

Esmička s Carlíčkem se odstěhovali na svůj ostrov a prý místo krve pijí syrová vejce. Pokud vzpomínáte na Breaking down, víte, že v té chajdě se snad nevyskytuje nic jiného. A pak, že za to mohla nadrženost. To ty vajíčka! Možná pomohla i k zplození Nesí - upír na nich totiž dokáže přežít - ti dva jsou toho důkazem.

Rosí a Em se baví tím, že najdou dům, jehož majitelé odjeli na dovolenou, vytopí ho a pak si tam užívají. Ten dům nakonec zbourají - bez toho se neobejdou - a tvrdí, že to byla potopa a ne oni. Jako by jim to někdo věřil, ale to je baví ještě více. Nechají se zavřít, v noci vylomí mříže a nechají tam vzkaz, že jim pomohl Drákula. Jsou hledaní už snad ve všech státech Ameriky. Plánují výlet do Mexika.

Alík a Džasper hromadí mazlíčky. Jedou vždycky na dovolenou a z každé země si dovezou mazlíka z červené knihy ohrožených druhů. Potom se je snaži zkombinovat. Od té doby co zkoušeli spářit aligátora a dikobraza jsem k nim přestala chodit.

Já jsem začla pracovat jako love guru v jedné firmě propagující moderní vztah. Je to velice uspokojující práce, zvláště s mými zkušenostmi. Zkoušela jsem k tomu přemluvit i Ewgarda, ale tomu to vyhovuje, tak jak to vždycky bylo. Tedy noční pustošení našeho domečku a denní nic nedělání, občasně doplněno skákáním po stromech.

Aby jste rozuměli, Nesí neměla jen dar vkládat nám do hlavy její myšlenky. Ona si nás úplně podmanila a po nějaké době jsme bez ní nemohli normálně existovat. Když se jí potom v prvním vrhu narodilo hned pět kříženců nové rasy a ti začali okusovat všechno v domě, Alíkovi přeskočilo v hlavě a všechny je vyhnala. Ovšem přišlo se na to, že Džákůbek čekal přesně na nějakou záminku, aby se mohl zběhnout a vzít mou dceru sebou. Občas mi příjde pohled. Jsem už čtrnáctinácobnou babičkou a jak mi naznačují, rozhodně nehodlají přestat.

A tím se dostávám k dnešnímu výstupu se stromem. Asi před týdnem si vzal do hlavy, že když antilopa jí jenom rostliny a potom skáče půl metru do vzduchu, tak on by to mohl zvládnout taky, jenom v upířím měřítku. Hodlá být první upír, který přeskočí z Aljašky do Asie.

Ale tohle už fakt přehnal. ,,To myslíš vážně, naši památeční jabloň?" obořila jsem se na něho. Podíval se na mě svým pohledem zraněné laně, ale nic neřekl. ,,No dobře, jak myslíš, ale s večeří nepočítej." Otočila jsem se a šla do domu. Vpochodovala jsem do prvního patra a otevřela ledničku. Byla to ta Carlíkova, plná krve. Sama jsem ji doplňovala, bylo to snažší. Nacházela se tam i lidská, ale ta byla na zvláštní příležitosti. Popadla jsem jeden pytlík a podívala se na štítek. "Bizon, červen dva tisíce dvacet tři", stálo tam. To byl oblíbený Ewgardův ročník - já měla radči pumy - ale co, chce okusovat stromy, tak ať si to užije. Kopla jsem to na ex a pak šla koupelny. Měla jsem tam ukrytý deníček z osmnáctého století. Vyhrabala jsem jsem ho na půdě. Měla jsem podezření, že patřil Carlíkově matce. Vydedukovala jsem to z vět jako " Dnes jsme uspořádali hon na mého syna", nebo " Přišel si pro svoje věci a při tom vykřikoval, že je upír. Připravila jsem mu jeho oblíbené jídlo, ale asi jsem tam dala moc česneku, protože se ho ani nedotkl." Sedla jem si na zem a chtěla jsem se začíst do dvacátého června 1735, když jsem uslyšela tlumený výkřik. Povzdechla jsem si. Začíná být jako malé dítě, neumí se o sebe postarat sám. Vyskočila jsem ven a šla se podívat ke stromu.
Ewgard nohou načmáral na zem nějaký vzkaz. " Zasekl jsem se, nemůžu vytáhnout zuby!" stálo tam. Chtěla jsem se začít smát, ale vzpomněla jsem si, jak se mi zasekla ruka ve vosím úlu a on mi pomohl. No dobrá. Chytla jsem ho za boky a zatáhla. Padl na mě a zalehl mě celou svou vahou. A co čekat od nadrženého upíra, když se válí po své družce? Jabloň se opět stala svědkem něčeho, čeho neměla, jako tenkrát, když Džákůbek učil křížence správně čůrat. Chudinka byla málem vyplavená. Jelikož jsem si na to vzpomněla, bylo rázem po romantice a tak jsme se odebrali do domu, kde jsme mohli nerušeně pokaračovat.

Překopáno, né moc spokojeno

28. dubna 2011 v 18:19 | moniq |  Prostě něco
Jak napovídá nadpis, dneska jsem s pustila do kompletního předělání vzhledu této stránky. Tamten - mimochodem přikládám obrázek - tam byl už strašně dlouho. Nemůžu říct, že by se mi to nějak moc povedlo, ale nemám inspiraci. Ta žlutá - no chtěla jsem něco letního :) Spousta věcí je zde provizorně - např. nemůžu najít vhodné okraje stránky ... nemáte nějaký tip? :)
Jak se tak dívám na hodiny, dnešek jsem tím uplně zabila, takže žádný další smysluplný článek nečekejte.
Hudba - AC/DC - Hell Bells :) Starý, ale kvalitní rock, bim bam :D A taky Paramore - jsou just great
Asi vše :))



Tento článek mi patří

27. dubna 2011 v 19:39 | moniq |  Prostě něco
Hodím si sem hudební aktualitu na zítra, jsem moc líná otvírat word :D nepochopitelný, já vím. Pokud jste zde poprvé a chcete vědět jak píšu normálně, toto opravdu není vhodný článek, je to zkopírované a zamixované ze tří stránek. Pod tímto se určitě najdou lepší články, pro představu :)

Simple Plan včera vypustili první singl z připravované desky a venku je i jejich nová píseň, která se objeví v novém Disneyho filmu. Ta píseň se jmenuje Can't Keep My Hands Off You byla nahrána speciálně pro nový disneyovský teenage film nazvaný Prom.
Novou desku Simple Plan chystají po třech letech a půjde o jejich čtvrtou řadovku. O uvedení se postará pilotní singl - jmenuje se Jet Leg a je dokonce ve dvou verzích. Deska se bude jmenovat GET YOUR HEART ON a má vyjít 20. června.
Protože členové Simple Plan pochází z frankofonní části Kanady, není žádným překvapením, že je jedna z verzí francouzská. Tuto jazykovou mutaci doprovodí vokál francouzsky zpívající Kanaďanky Marie-Mai. V angličti ně potom britské Natashe Bedingfield.

Může být? Oni my přišli tak nějak nejznámější, z toho co na mě vyskočilo. Víc nestíhám dnes, ještě mě čeká ZSV :/ Zítra mám krátce, mělo by být víc :)

Let the good times rock us

27. dubna 2011 v 17:49 | moniq
... aneb stále ještě žiju.
Dnešek byl velice náročný a to v délce a v počtu použitých mozkových buněk. Vážně, komu by se chtělo chodit domů o půl páté z blbýho gymplu od kterýho bydlí asi 700 metrů? Mm no nic, nebudu si stěžovat :D Snad jenom, že moje sestra dělala příjmačky - je to ta, která rázně odmítla, aby místo tajnýho pozorování jak píšu články, si založila vlastní blog.

Bloodline, meat suits and more.

26. dubna 2011 v 18:49 | moniq |  Brainstorming
Dnes mi k "vykecání" poslouží téma týdne. Tedy, doufám, že to stihnu, musím ještě psát dva eseje do Aj, napsat ukol do Němčiny a naučit se Fyziku, Chemii - pH a Dějepis. Mm zase nám to začíná :/. no ale abych zas neskákala do austrálie.

Krev. Asi bych kecala, kdybych řekla, že mě jako první nenapadli upíři. V dnešním fantasy světě se to ani jinak nedá a ty potvůrky se nacpou všude. Né, že bych je nevítala, moje knihovnička je jich plná a plánuju další. Pomalu to ale upadá, spíše se už tyto knihy dopisují a co tak sleduju dění, upíři se nahrazují anděly. To pro mě, andělofila, je celkem dobrá zpráva, záleží jestli mi je nezhnusí. Uvidíme, jak se znám brzy budu mít plno knih i s touto tématikou a s přístupem rodičů - " knížky jsme ti vždycky koupili, s tím nemáme problém" ani není divu. Ale zpět na Zem, ještě sem chci naházet pár obrázků s komentáři.
Dále jsem přemýšlela, co sem mám napsat o seriálech. V poslední době tam platí - čím víc marmelády poteče, tím jsou fanynky štastnější, mají o čem drbat, na čím slintat a co rozpitvávat.

Ehm, první je moje posedlost Supernatural, obrázek mluví za vše a to je jenom uvodní obrázek z páté řady. Někdy mě až fascinuje, kde to berou a i v záběrech ze zákulisí jdou vidět flašky s "krví" a jedna z postav z ní vesele pije, aby se bylo nad čím smát. K tomuhle se vztahuje i nadpis. Bloodline - krevní linie, oni doslova říkají - ,,We're blood, but we're not family". A tato linie tam hraje velkou roli. S tím souvisí i další slovo nadpisu - meat suits neboli doslova masové obleky. Spíše se tomu říká vessels jako nádoby. Každá nelidská bytost totiž musí v lidském světě být chráněna lidskou "nádobou". Rozdíl je mezi démony - ti mohou posednout kohokoli bez ptaní - a mezi anděli - ti musejí najít speciální osobu nebo někoho"jeho" krve a ten s tím musí souhlasit. Ale zase hopsám. Ještě jsem chtěla k tomuto zmínit uplně první scénu - odehrává se před dvacetidvěma lety, jedna z hlavních postav je mimino a jeden "šmejd" mu do pusy kape krev. Je to značně nehygienické :D .




Next please, mě napadl Dexter. Jak jinak, vždyť ten je celý o krvi. Pamatuju, jak začal běžet na coolu a reklama na něj - Jmenuji se Dexter Morgen a jsem specialista na krevní stříkance při policejním oddělení v Miami. Mmm říkala jsem si, to bude něco pro mě. A taky, že jo, je to fakt seriál na který se dá vydržet koukat hodně dlouho. A protože jsem nebyla závislá na originále, dá se i český dabing, při kterém rozhodně na nějakých sprostých slovech nelpí, až mě občas bolí uši :D.



K seriálům už jenom doplním poznatek ze včerejška - to jsem zase jednou ku podivu neusla u Lie to me na primě a dozvěděla jsem se, že existuje fobie z krve, která se jmenuje hemofobie. Osobně si nejsem jistá jak někdo může mít úplnou fobii z něčeho, co ho udržuje na životě, ale tak možný je vše. Já tímto netrpím, naštěstí.
By bylo asi vše, výtažky z wiki dělat nebudu, nikoho to nezajímá a každý to umí.
Mějte se a rady by zde zabrali celý další odstavec tak jenom jedna - do andělů si bodejte jak chcete, pokud nemáte jejich kudlu speciál, nemáte šanci :)

Stará "devadesát pětka"

26. dubna 2011 v 13:49 | moniq
Trošičku mě znervozňuje, jak si procházím blogy a zjišťuju, že většina autorů je ročník 96 a výš ... Já si tady vždycky připadala jako v normě, ale po dvou letech se hranice nijak neposouvá a já jsem najednou nějak moc stará :/. Mm ale stále si tak nepřipadám :D. No nic, za chvíli musím na očkování, potom napíšu něco smysluplnějšího
Mějte se :)

Ten bídný červ mě zase dostal!

25. dubna 2011 v 18:49 | moniq |  Prostě něco
Ne, nebojte se není to nikdo materiální, ani s city.
A kdo teda? ČAS! Zase tady sedím a marně se dívám na hodiny, kroutím hlavou a v duchu už si plánuju, co všechno musím
ještě udělat. Vážně, potřebovala bych, aby měl den tak o dvě hodiny navíc.
Omluva za tento vysoce krátký článek patří všem, co ho přečetli, ale na víc ten čas nemám, ale něco sem napsat potřebovala.
Pro dnešek končím, zítra se chystám na téma týdne, tak uvidíme,c o zase vymyslím :)
Mějte se

Wanted aneb lov na "SB" v čechách

25. dubna 2011 v 18:19 | moniq |  Prostě něco
Ano ano, i já bych potřebova "ty svoje" lidi. Lidi ke kterým bych mohla chodit pravidelněji, vědět o nich něco více a když napíšou článek, být v obraze, případně poradit, pochválit. A totéž bych chtěla u sebe. Rozhodla jsem se tak, po uvaze, že zde nakonec nějakou tu dobu budu. Nevím jak dlouho, můj mozek je prchavý a u moc věcí nevydrží, nicméně, teď mě to baví a mám pár nápadů.
Takže pokud by se ti moje výplody líbili a chěl by ses stát "friendem" napiš. Mrknu se k tobě a napíšu. Nemám pravidla jako - musíš sem chodit jednou týdně a tak a nemám ráda - obíhám, jak se máš? já dobře! pá - ale očekávám smysluplnou konverzaci na urovni věku od 13.
Uvidíme koho jsem neodradila :D

Nálada: Povídkoidní :)

25. dubna 2011 v 13:59 | moniq |  Prostě něco
ČAS TVOŘIT. I když se jedná jen o článek na blogu.
Zjišťuju, že jsem nachytala povídkoidní styl psaní. A to doslova. Prostě i moje věty co píšu jsou trochu - jak jinak - jako bych psala něco víc. Nikdy jsem nebyla typ, co by psal, strávil u toho hodiny, ale byl tím úplně pohlcen. V poslední době, ale, zjišťuju, že ty kopy fanfiction, co jsem přečetla, si vybrali svou daň. Pořád mi to příjde divné, psát a potom zveřejnit nějaký příběh, ale je to možné, že se nebudu nadále stydět. Vždyť je to můj blog a stejně, většina lidí, kdo píšou komentář, to dělají jen proto, abych se podívala na jejich. Ano, je to smutné, musela bych jinam, ale kam a bylo by to lepší? Ale ale, to jsem zase někom skočila, a skončila v austrálii, hrůza se mnou. Novinka, co bych chtěla napsat: vymyslela jsem si nápad na každodenní brainstorming. Vypůjčila jsem si ho přímo ze srdce blogu. Tedy, ne ža bych byla kardiochirurg, ale číst umím a mozek mi - v některých slabých chvilkách - pracuje. Každý den, když bude čas, si vezmu jedno slovo a zkusím k němu napsat článek. Dnes už to asi nezvládnu, plánujeme zahradkářský výlet - dnes dokonce velice odpočinkový, babi řekla, že když tam bude chtít pracovat, máme jí useknout ruce :).
Malá poznámka k dnešku: jak je možné, že je někdo schopen - o svátku! - vstát před sedmou hodinou ranní, aby byl všude první a nabral nejvíce výdělku? U nás nepochodil, zůstal marně stát venku, ale skrz jeho pět hlasitých zmáčknutí zvonku se nedalo nic dělat a já si poslední den volna nepřispala. Aspoň jsem dokoukala onu krysu, co bydlela ve zlaté klícce a pak se nechala spláchnout. Ano dospěla sem k tomu, že je to blbost a z těch slimáků tam mi bylo akorát špatně. Slunko zalezlo a mě mrznou nohy, ponožky jsou zalezlé v teple v šuplíku a to je daleko :D. To sem zas napsala román a hlavně, že mě se takový dlouhý články ani nechtějí číst. Mějte se a pamatujte : upíři nejsou přátelé ani když sjí krev krávám!
Moniq

Vivat rajče a SN

23. dubna 2011 v 19:49 | moniq |  Prostě něco
Ano ano. Jsem totálně unešená. Čím? No. Právě shlédnutým nejnovějším dílem Supernaturalu/Lovců duchů/Hrozby z temnoty. Bylo to totálně awesome! Absolutně nevím jak přežiju do konce série a potom celý prázdniny do nové serie, která je, omg, poslední. Tohle téma ovšem asi nevyvolá velký ohlas, není to právě něco nad čím by se rozplývali masy jako nad našimi jinými americkými hvězdičkami, jimž se nedá vyhnout, i když se zavážete oči a stoupnete si do kouta. Vyskakují na vás VŠUDE. No, ale tento seriál má přesto silnou základnu fanoušků, jejich věk je ovšem někde uplně jinde, než mezi autory domény blog.cz. A právě mezi nimi jsem už nějakou dobu zahrabaná, fora jsou užasná věc, a to do nich ani nemusíte psát. Věková hranice šestnácti let mě vůbec netrápí a vesele sleduji už od třinácti a půl. Takže, závěrem k tomuto: nepočítám, že zde najdu stejně posedlé, winchestroidní, anděloidní - démoidní jedince, závislé na pravidelné dávce tajemství, příšer a "husky" guys jako já, ale předpokládám, že každý má svou závislost a pokud píšete blog, jste jistí :) takže to pochopíte-přeneseně na tu "svou".
K dnešku - teploučko, teplo, horko, vítr, fajn. U nás na hradě bylo něco jako udělej si sám jarmark, takže jsme domů přitáhli spoustu užasných vajíček, peříček a namalované keramiky ve formě kuřat a páva. Poté viz. předchozí odstavec a potloukání se ve snách, občasné propadnutí se do temných hlubin pekla, když jsem začla až moc přemýšlet nad torturingem všech postav, rozšířeně na většinu lidí v okolí a i na ty co se ještě nevyskytli. a absolutně zbožňuju přezdívku "Koblih" pro anděla - Jo!Jo!
Zítra - návštěva u grandparents, to zná každý. A pravidelné barvení vajec - staré oblečení s sebou!
Teď - krupice :D
A konečně k nadpisu - včera běželo na Prima cool cosi jako - útok vraždících rajčat. Pokud chcete nevěřícně koukat s otevřenou pusou a říkat si - jak to sakra někoho mohlo napadnout a když, tak jak přemluvil kohokoli, aby to mohl natočit a kolik musel dát těm hercům?? neviděla jsem celé, stačil kousek, takže nevím jak to dopadlo, ovšem ten kousek uplně stačil, abych prožila vše co jsem napsala výše.
Už konec - jdu jíst a ještě se musím prokousat ( čti - proslintat) dalšími uchylnými představami lidí stejně posedlých jako já. Pokud máte co říct, pište. Pokud nemáte co říct - taky to napište. Pokud si myslíte, že jsem totálně weird, napište o tom článek a napište mi ať si to přečtu. Ale vše dobrovolné! Pozor na lidi co se svítí na kameře! Mějte se :))

Nový článek

22. dubna 2011 v 18:19
Na počest nového dílu Supernatural, který je dnes večer, jsem napsala tu nejrychleji napsanou povídku, kterou šlo. Doufám, že to není úplná blbost - koneckonců, nikdy jsem povídky nepsala. Jednoduchý námět - nepříliš rozvinuté, nemám zkrátka čas na promýšlení všeho :) Enjoy

Padal.
Stále přesně nevěděl, co k tomu vedlo, na tom ovšem už nezáleželo. I kdyby se to rozhodli vzít zpátky, pro něj už bylo příliš pozdě. Tam, odkud ho vystrčili, bylo všechno jiné. A tohle bylo pro něj nové. Lidé by tomu nikdy nevěřili, ale svět - takový jaký ho známe - je z většiny své podstaty jen iluze. Ve skutečnosti se moc nelišil od míst, ve kterých trávil svůj život.
Liší se ovšem. Lidmi. Ano lidé dokážou měnit. Jejich vůle je kouzelná. Lidem nemůžete jen tak něco nařídit a už vůbec ne čekat, že to udělají. To on - a jeho bratři a sestry - neměli mnoho volby. Ani nechtěli. Nepochybovali. A když se někdo našel - začal cítit - nebyl pochopen. Brzy to vzdal. Ale nikdy to nezahnal docela a tak se někdy stalo, to co jemu teď.
Zachvěl se. Už to není daleko. Přemýšlel, co bude potom. Slyšel kapky deště, jak se formují v mracích a kanou na Zem. Stal se jednou z nich a nabíral rychlost. Už už se dotýkal špiček stromů. Pomalu se vsáknul do země a jeho atomy se staly součástí půdy. Nezůstaly tam ovšem dlouho...
Na druhé straně města se žena, která nikdy neměla mít děti, dozvěděla nejlepší zprávu v životě. Ten doktor tomu sám nevěřil, když jí oznamoval, že je těhotná. A ona žena si může být jistá, že její dítě bude opravdu nadpozemské...

Nic. Pozor! tento článek nemusí být srozumitelný

22. dubna 2011 v 14:08 | moniq |  Prostě něco
Nic. Téma týdne. Mé uplně první. Jak by taky ne, když sem se k blogaření dokopala po skoro dvou letech?
Nejlepší článek k nic obsahuje nic. Ale to už zde bylo mockrát.
I went out and I saw ... nothing.
Ale je to vůbec možné? Vždyť všude něco je. A nic se nikam neztrácí, jak nás upozorňuje naše učitelka chemie, když se snažíme vyčíslit rovnici, aby jsme s ní mohli provádět další "psí" kousky.
V lidské fantasii je možné vše. Jak by nás učil jeden nejmenovaný profesor lektvarů, kdyby byl skutečný - vyprázdněte si mysl. ( zjevná narážka na první knižní sérii, kterou jsem četla)
Přesto - lidská mysl je rozsáhlá a lidem stačí ... co taky chtít víc. Ale občas je to k zbláznění snažit se nad něčím přemýšlet a najednou zjistíte, že jste dospěli k ... ničemu. A je to zase tady - co je to nic? nic neexistuje. ale je to nejlepší slovo pro vyjádření bezradnosti - když na něco nemůžete přijít, vyhnutí se odpovědi a spousty dalšího.
Zajímavá je věta - Have you found anything? samozřejmě. ale není to podstatné, když odpovím nic.
Omluvte případné chyby v angličtině i v češtině - autor byl zamyšlen.
A rada na závěr - zeptejte se andělů.

Nešlo odolat

22. dubna 2011 v 13:19 | moniq |  Prostě něco
Takže.
Takhle by se nemělo začínat.
Po dlouhé době opět píšu i něco jiného než jenom do chatu a případně ve škole a slohovky.
Ovšem opět se připlazilo ono období, kdy jsem začala šmejdit po blogu a číst články jedenáctiletých holčiček.
Vážně.
Co můžete najít na blogu.cz?
85% - věci co byly okopírovány beze změn z fan-webů
5% - totéž s přídavkem autorova názoru a ikonky nekopírovat
5% - lidí co píše vypatlátorštinou...
a ten zbytek co opravdu stojí za to :)
... a právě kvůli tomu tady jsem :D je to nový začátek? Já netuším. Spíše ne. Ale není to tak dlouho, co jsem cítila onu potřebu psát. A jak si čtu své staré články, vím, že jsem opravdu někde jinde. Ale nic nového zakládat nebudu. Není ani jisté. že budu zde. Občas ale příjde něco, přičemž neodolám a prostě musím :D
Jako tento obrázek na závěr. A ano příjde na závěr :D tak než se k tomu prokoušete - ten člověk je vážně Crazy Hero :D
Je to výtvor jedné holčiny z jednoho fora - tyto obrázky jsou tam volně k dispozici - i od autorů, takže se necítím jako bad girl, protože to sem dávám :) přesto adresa fora -http://supernatural.77forum.com/ Enjoy :)